Multiplayer games/cs

Úvod

Hry více hráčů označují skupinu her, ve kterých figurují více než dva hráči, nebo skupiny hráčů. Hodně případů z teorie her lze snadno změnit z hry pro pouze dva hráče na hru více hráčů pouze přidáním dalšího aktéra.

V reálném světě jsou hry více hráčů zastoupeny mnohem častěji, než ty s dvěma hráči. Ty jsou zastoupeny víceméně pouze v situacích při interakci s další osobou, nebo skupinou osob stojících za stejným zájmem. Lze namítnout, že určitou hru více hráčů lze přeměnit na hru dvou hráčů, kde strany jsou určeny jako "já" proti "všichni ostatní jako skupina". To by ale příliš zjednodušilo koncept této hry, který je důležitý pro pochopení dané situace.

Vězňovo dilema více hráčů

První a často uváděnou hrou více hráčů je Vězňovo dilema více hráčů. V klasické verzi má hráč 2 možnosti, spolupracovat nebo mlčet. Nejlepší strategie pro oba hráče je mlčení, při které oba dohromady dosáhnout nejvyšší výplaty. Dominantní strategie pro nejvyšší výplatu jednoho hráče je ale spolupracovat, za předpokladu že ten druhý bude mlčet.

V případě více hráčů je situace podobná. Při spolupráci získají všichni lidé nejvíce, zatímco při nespolupráci získá jedinec více než při spolupráci, ale na úkor ostatních.

V této kapitole si představíme nejčastější hry více hráčů z reálného světa.

Tragédie obecní pastviny

Tragédie obecní pastviny (z anglického překladu Tragedy of the Commons) je nejčastějším příkladem uváděným v souvislosti s hrami více hráčů. Spolupráce zde vede k největšímu zisku všech dohromady, což ale není Nashova rovnováha pro jednotlivce. Jednotlivec má tedy nutkání nespolupracovat pro větší osobní zisk. Kdyby se ale rozhodli všichni nespolupracovat, nikdo by nezískal nic.

Tragédie obecní pastviny zahrnuje mnoho situací v reálném světě. Jako několik z mnoha lze uvést například pirátské kopie filmů, podvody s dotacemi, krádeže kovů nebo přehnaný rybolov. Zjednodušeně řečeno situace, kdy efekt mnoha nespolupracujících hráčů může mít negativní až katastrofální efekt na všechny.

Jako konkrétní příklad si uvedeme připojení k internetu. Při pohledu do nabídky operátora O2 pro "Internet na doma" lze vidět rychlosti udávané jako "až xx Mb/s". Ono slůvko "až" stojí za tím, jak přípojky domácností fungují a ilustruje naší hru.

Pojďme si nejprve říci, jak připojení pomocí ADSL fungují. Z jednotlivých domácností jsou telefonní linky připojeny do průměrně 1,5 kilometru vzdáleného zařízení jménem DSLAM. Zde jsou data ze všech linek sjednoceny a dále putují po páteřní síti. Tento páteřní spoj má větší datovou propustnost, ale stále ne tak velkou, aby zvládl maximální tok ze všech připojených telefonních linek současně. Do hry vstupuje slůvko "agregace" kterou O2 u ADSL uvádí jako 1:50. To znamená, že na jednu páteřní linku může být připojeno až 50 domácností. Jednoduše lze spočítat, že při maximálním využití tarifu 40mb/s by musela mít páteřní linka kapacitu 2000mb/s. O2 ale počítá s tím, že většina domácností většinu času svojí přípojku nebude využívat vůbec, a tak svůj DSLAM připojí levnějším a pomalejším spojem.

Multiplayer cooperative

karetni hry

Failed to parse (MathML with SVG or PNG fallback (recommended for modern browsers and accessibility tools): Invalid response ("Math extension cannot connect to Restbase.") from server "https://en.wikipedia.org/api/rest_v1/":): {\displaystyle a_1 = b(1) + \frac{[C - v(fň)]}{2}}