System Archetypes/cs

Systémové archetypy

Humanitární pomoc státům třetího světa neřeší dostatečně problémy, které je sužují. Závody ve zbrojení hlavních ekonomik světa vyústily ve studenou válku. Tu ukončilo mj. až naprosté vyčerpání obou ekonomik. Co mají tyto dva příklady společného? V následujícím textu se dozvíme, jak systémově lze popsat výše zmíněné dva problémy. Schopnost pracovat případně dokonce řídit systém sebou nutně nese vysokou míru přehledu a zkušeností. Právě zkušenosti jsou tím rozhodujícím faktorem, jenž rozhoduje o kvalitě řešení dalších podobných problémů.

1.1 Podstata systémových archetypů

Při snaze nahlížet na řešené problémy systémově došlo k identifikaci určitých systémových prvků kategorizující obdobné problémy do skupin s obdobnou charakteristikou. Pro popis takovýchto problémů se pak využilo mentálních modelů. Uveďme ještě, že cílem modelu je vždy snaha nějakým způsobem danou problematiku popsat přičemž dochází k neodmyslitelnému zjednodušení. Přesto mají takové modely smysl, jelikož nám dovolí lépe porozumět závislosti jedné proměnné na druhé a zároveň určit jejich vzájemný vztah. Při konstrukci těchto modelů tedy došlo k rozpoznání určité podobnosti některých z nich a co víc, ukázaly se s podobnou strukturou a při určité míře abstrakce bylo možné tyto modely zobecnit do jistých vzorců. Proč ale k něčemu takovému bychom měli mít motivaci? Jak bylo již uvedeno výše, zkušenosti a schopnost z nich se poučit přináší člověku užitek a o to větší dokáže-li své zkušenosti využít v mnohých jiných podobných situacích. A právě takto tomu je i s popisovanými mentálními modely. Jejich snahou je najít jejich strukturu, vazby, které působí na systém (zaměřujeme se nyní na vnitřní vazby, nikoliv externí), vyrovnávací procesy snažící se systém dostat zpět do původního stavu a v neposlední řadě také časové zpoždění. A nyní se dostáváme právě k samotnému užitku z poznání takových modelů – díky správnému pochopení modelu jsme schopni identifikovat další podobné problémy a tím i efektivně řešit ty na první pohled neřešitelné. Uveďme jednoduchý příklad ze života. Občas dochází k situaci, kdy se snažíme vyřešit nějaký problém, ale se stupňující se silou problém neustupuje a jediné co působí, je snížení našich sil. Na místo bezhlavého zvyšování usilí ve změně jedním způsobem občas stačí se jednoduše zamyslet, v čem tkví podstata problému a následně naprosto jednoduše příčinu odstranit. Pak ještě cítíme onen trapný pocit, že nás to nenapadlo dřív.

V systémové dynamice označujeme výše popsané modely jako tvz. systémové archetypy. Původní význam slova archetyp ukazuje na určitý pravzor či vzorec věcí. Ne jinak tomu je i v této disciplíně. Formálně řečeno: „Archetyp jako samostatná entita neexistuje, pod pojmem archetyp rozumíme soubor vztahů a vazeb mezi jednotlivými prvky, které mají určitou charakteristickou strukturu.“ Strukturou rozumíme vztahy mezi hlavními proměnnými, těmi entitami, které právě nejvíc ovlivňují finální chování systému. Díky porozumění struktuře tak můžeme dosáhnout relativně jednoduchého ovlivnění. Typickým jevem k němuž dochází při neschopnosti správně systém ovlivnit často bývá ve vidění problému v externím působením, my ale uvidíme, „že právě systém sám o sobě může být příčinnou svého chování.“ V tomto textu jsou uvedeny příklady hlavních druhů systémových archetypů, jež uvádí dostupná literatura.

Výhoda modelů mj. tkví v možnosti je v jednoduše graficky ztvárnit. I systémové archetypy využívají této vlastnosti a tak pomocí několika jednoduchých náčrtů vždy dovolují relativně snadnému porozumění problému daného archetypu. Diagramy využívají kruhové vazby pro zobrazení příčin a následků uvnitř systému. Pro zobrazení různých toků se využívá následujících dvou vazeb.

Pozitivní zpětná vazba

Vazba, která působí vždy jen v jednom směru. Působí stále větší a větší rozdíl mezi současným a původním stavem. Lze si ji představit jako spirálu. Důležitou charakteristikou také je, že má tendenci nabývat exponenciální podoby, tzn. ze začátku nejsou patrné žádné velké změny postupně se ale její vliv neustále zvětšuje a čím déle je poté snaha tuto tendenci změnit, tím hůře se to činí.

Negativní zpětná vazba

Označuje se také jako samoopravná, má tendenci neustále se vracet do cílového stavu. Zde naopak od pozitivní zpětné vazby dochází k postupnému zmenšování rozdílů tak, aby se pokud možno ustálila v požadovaném stavu. Systémové archetypy se dají rozdělit do mnoha skupin, vzhledem k jejich podstatě literatura uvádí, že jich může být v podstatě nekonečně, vždy záleží, jak na daný problém nahlížet – některé složitější lze chápat jen už jako kombinací jednodušších. Zcela jistě základní archetypy, jež umožňují odvození i dalších jsou dva – Samoposilující se chování a Cílové chování. Dále si poté uvedeme další možnosti.

1.2 Samoposilující se chování

Tento druh archetypu vystihuje podstata smyčky. Ať už se jedná o růst či úpadek, struktura tohoto archetypu nezadržitelně směřuje ke stále většímu posilování. Na obr. 1 lze vidět, že stav A zvětšuje stav B a stejně tak poté stav B zvětšuje stav A neustále dokola. Lze tedy říci, že dochází k neustálému cykliclému růstu nebo naopak úpadku. Někdy je také označován za „efekt sněhové koule“ či začarovaný kruh“. Jak již bylo uvedeno, díky charakteru neustálého zvyšování dochází k exponenciálnímu růstu vývoje a to tak, že často bývá už pozdě, než si toho kompetentní člověk všimne. Nejdříve tedy dojde byť k jen nepatrnému vychýlení a dále se už vyvolá proces, který se udržuje sám na živu.

Stragie zacházení

Je nutné si uvědomit, že ať už se jedná o růstový typ či úpadkový je nutné oba systémy podrobně sledovat a správně vyhodnocovat jeho možné další směřování. Někdy se sice na první pohled může zdát, že systém směřuje dobrým směrem, vždy je ale třeba mít na paměti jeho možná omezení a hranice. I zde totiž platí, že nic neroste věčně a po nějaké době se může objevit něco, co dosavandí tendenci zcela obrátí. Pokud víme rovnou, že se systém rozběhl námi nepožadovaného směru, nejvhodnějším řešením je nalezení způsobu přerušení zpětnovazební smyčky a tím tak zajistit, aby už se sama neposilovala.

Příklady

- Typickým příkladem pro tento archetyp je zůstatek na bankovním účtu. Jak peníze zůstávají na účtě, tak jsou úrokem zvětšovány, a čím více jich tam je, tím více úrok může na penězích přidat. Na první pohled jasný pozitivní efekt, je však třeba sledovat, zdali něco nenaruší onu strukturu a nezmění stávající vývoj, může dojít k zavedení poplatků bankou či zvýšení inflace, což by znehodnotilo jakýkoliv úrok a tendence by se obrátila. - Dalším příkladem jsou pozitivní reference firmy. Často se uvádí, že nejlepší reklamou je spokojený zákazník a přesně z tohoto principu vychází i archetyp samoposilujícího se chování.