Economy of medieval village/cs

Středověká vesnice

Typická středověká vesnice

Středověká vesnice je poměrně široký pojem, jelikož středověk představuje zhruba tisícileté rozmezí, během kterého nebylo sice tempo vývoje nijak závratné, nicméně i tak jsou rozdíly mezi vesnicemi ranného, vrcholného a pozdního středověku znatelné, a to i co se týče jejich ekonomického uspořádání a fungování. Vedle toho je třeba uvažovat také jejich polohu, jelikož v různých částech světa vypadal život na venkově úplně odlišně. Pro tuto práci bude tedy pod pojmem středověká vesnice uvažována klasická vnitrozemská vesnice z vrcholného až pozdního středověku (tj. 12-13. století) ze západní nebo střední Evropy (Anglie, Francie, Německo).

Populace takovéto vesnice se nejčastěji pohybovala v rozmezí od 50 do 300 obyvatel, ale jsou známy i vesnice s více než 500 obyvateli. Většina obyvatelstva žila ve skromných dřevěných domcích s doškovou střechou. Kromě toho většina vesnic kromě těch nejmenších obsahovala také několika málo honosnějších stavení. Mezi ně patřil vesnický kostel, mlýn nebo třeba dílna místního kováře. Mimo to se ve vesnici většinou také nachází sídlo pána jemuž toto území náleží. Typický pro tuto historickou éru je vztah, kdy jedno panství (z angl. manor) představuje jedna vesnice s přilehlým okolím a v mnoha směrech je lze považovat za takřka identické pojmy. Obecně také platí, že v závislosti na svém postavení může jeden lord spravovat hned několik panství, často roztroušených napříč celou zemí. Vesnice vznikají zejména v úrodných nížinách podél řek, kde jsou podmínky vhodné pro zemědělství, které je náplní života většiny tehdejšího obyvatelstva. Takováto vesnice je typicky uspořádána do kruhu nebo čtverce okolo návsi, na které je někdy kostel, jindy se jedná pouze o veřejné a bezpečné místo uprostřed vesnice. Tento typ je zdaleka nejčastější, neboť je nejjednodušší, ale zároveň tvoří vesnici kompaktní a celistvou. Jiným půdorysem se pyšní vesnice založené podle obchodních cest. Jejich primárním hospodářským záměrem je zpravidla zisk z obchodu a tomuto účelu jsou proto uzpůsobeny. Tyto vesnice se zpravidla vyznačují půdorysem kopírujícím onu životodárnou stezku, případně, pokud se ve vesnici nalézá tržiště, bývá zástavba situována kolem něj. Zejména v horských a odlehlých oblastech se potom nacházejí vesnice s roztroušeným typem. Takovéto vesnice se vyznačují obydlími rozprostřenými na relativně velké ploše v závislosti na typu krajiny a úrodnosti půdy. Společně se zefektivňování zemědělské výroby a rozvoji obchodu se některé vesnice začali specializovat pouze na specifickou ekonomickou oblast, např. na textilní výrobu. Ze zisků z prodeje si potom mohli dovolit nakupovat nezbytné suroviny, zejména potraviny. Typickým příkladem jsou vesnice disponující nerostným bohatstvím.

Ekonomika středověké vesnice

V souvislosti se středověkem většinu lidí napadne feudalismus, nicméně feudalismus se zaměřuje na sociální uspořádání společnosti. S feudalismem úzce souvisí ekonomický směr této doby, který se odborně nazývá Manorialismus (z angl. manor = panství) a je typický právě pro ekonomiku středověké vesnice. Tato ekonomika obsahuje jeden základní kámen a tím bylo nevolnictví. Oficiálně všechna půda v zemi patřila panovníkovi, jenž jej za vyjádření loajality a vojenskou pomoc poskytoval šlechtě, aby s ní nakládala podle svého uvážení. Reálně tedy všechny pozemky na panství patřily pánovi a ten je výměnou za nevolnickou práci, nebo případně jiné formy platby nájmu, poskytoval rolníkům, kteří na nich mohly svobodně hospodařit a využívat je k vlastnímu prospěchu. Zemědělství středověku využívalo trojpolní systém, což je cyklický systém střídání polí, ve kterém je jedno pole oseto na jaře, jedno na podzim a třetí leží ladem a každý rok se cyklus pootočí. Co se týče obchodu, jednalo se většinou o směnný obchod zboží za zboží. Existovali ale i různá platidla, nejčastějí ve formě mincí z drahých kovů.

Subjekty

Ve vesnici se nacházelo hned několik ekonomických subjektů s diametrálně odlišnými prostředky i ekonomickými cíli. Zatímco běžnému sedlákovi stačilo ke spokojenosti mít dostatek potravin a střechu nad hlavou, kněží, a především pán území často podporovali obchod a snažili se o dlouhodobou prosperitu vesnice.

1. Pán

Pán byl v podstatě správce dané vesnice. Nejčastěji se jednalo o šlechtice, rytíře nebo církevního hodnostáře. Od panovníka měl přiděleno určité území jako léno, o které se měl starat a na němž mohl hospodařit. Panovníkovi za to odváděl daně, většinou ne ve formě peněz, ale ve formě loajality ke koruně a v případě potřeby poskytnutím svých vojenských jednotek. Pán byl nejbohatším subjektem ve vesnici, patřilo mu všechno, od pozemků až po lidi, co na nich hospodařily. Sám si zpravidla ponechával nejlepší a neúrodnější pozemky, které pro něj sklízeli nevolníci z vesnice. Pokud rozhodl o změnách ve vesnici, ostatní se museli podřídit. I proto prosperita ekonomiky stála do značné míry právě na jeho úsudku.

2. Rolníci

Rolníků bylo ve vesnici zdaleka nejvíce, neboť v zemědělství pracovalo ve středověku až 90 % tehdejší populace. Život neměly lehký, neboť museli pracovat jako nevolníci na pánových polích a vedle toho si zajišťovat svoji vlastní obživu na svých vlastních pozemcích zapůjčených od pána, a aby toho nebylo málo museli rolníci platit ze své vlastní úrody tzv. desátky, což znamenalo že 10 % jejich úrody museli odevzdat církvi. Často opomíjeným faktem je, že ne všichni rolníci na tom byly ekonomicky stejně, neboť v jedné vesnici mohlo existovat i několik rolnických vrstev od sedláků s relativně rozsáhlým pozemkem až po ty nejchudší disponující pouze malou zahrádkou za domem. Produktem rolnické práce bylo primárně jídlo vypěstované na polích, tzn. hlavně pšenice, žito, luštěniny nebo zelenina. Mimo to také chovaly menší hospodářská zvířata jako slepice, králíky nebo kozy. Větší dobytek (krávy, koně) byly pro jednotlivé rodiny většinou příliš nákladné, a proto mělo často jedno zvíře více rodin dohromady.

3. Řemeslníci

Řemeslníci nebyly běžnými sedláky, ale podmínky jejich života zpravidla nebyly o moc lepší. Tradičně se řemeslo dědilo v jedné rodině z otce na syna. Výrobky byly určené především na prodej a zisk potom rodina použila na splacení daní a nákup potravin. Typicky se ve vesnici vyskytoval alespoň mlynář a kovář, ale často se objevovaly další řemesla, např. hrnčíř, pivovarník, koželuh, tkadlec, přadlena, tesař, mastičkářka a další. Mlynář – Mlynář mlel z vypěstovaného obilí mouku pro celou vesnici. Středověké mlýny byly většinou na vodu, zřídka i větrné. Mlýn byl zpravidla majetkem pána a mlynář mu platit daň za jeho používání. I tak ale patřil mlynář k nejbohatším lidem ve vesnici. Kovář – Kovář koval všelijaké nástroje, podkovy nebo když bylo potřeba i zbraně. Ve městech bylo často mnoho kovářů specializujících se na určitý sortiment, nicméně vesnický kovář byl většinou spíše všestranný a velice často byl i místním zubařem.

4. Duchovní

Trošku stranou typické feudální pyramidy stojí církev. Většinou byl v každé vesnici přítomen alespoň jeden kněz, nebylo to však nutným pravidlem. Křesťanství zažívalo v této době svůj zlatý věk a duchovní představitelé byly obecně váženými členy společnosti. Církev disponovala velice prosperující ekonomikou, jenž stavěla především na bohabojnosti tehdejšího obyvatelstva. Kněžím se platily tzv. desátky, jež se uchovávaly ve speciální desátkové stodole, kde byly církvi k dispozici. Často si církve žádaly také poplatky ve formě tzv. odpustků, jako vykoupení za spáchané hříchy. Kněží ekonomice nijak přímo nepřispívaly, spíše naopak, nicméně měly neocenitelné nepřímé pozitivní efekty, zejména na morálku a soudržnost obyvatelstva.

Vstupy

Geografické vlivy

Na ekonomiku měla vliv samozřejmě poloha a celkový ráz krajiny v okolí. Když se vesnice nacházela na rozcestí aktivních obchodních stezek, bylo celkem jisté, že se zde bude rozvíjet obchod a s ním spojené ekonomické aktivity jako např. pohostinství. Naopak v odlehlých horských oblastech je problematické jak zemědělství kvůli neúrodnosti zdejší půdy, tak obchod kvůli vzdálenostem a tyto vesnice byly zpravidla velice chudé s výjimkou hornických středisek. Mezi hlavní geografické faktory tedy patří úrodnost půdy, míra odlesnění, dostupnost pitné vody, nebo přítomnost nerostného bohatství.

Počasí

J Počasí je neovlivnitelnou a ve středověku také nepředvídatelnou proměnnou s často nedozírnými následky na ekonomiku vesnice tvořenou převážně zemědělskou výrobou. Počasí je základním definujícím faktorem velikosti úrody, ať už se jedná o sucho a nedostatek vody, nebo naopak o vytrvalé deště a povodně. Rozmary počasí můžou mít ale i jiné vlivy na ekonomiku vesnice, např. výjimečně tuhá zima způsobuje problémy s už i tak nejistým obchodem. Většinou je pravidlem, že se v souvislosti s počasím uvažují především jeho negativní výkyvy, nicméně bez jeho pozitivních vlivů a dní kdy „je hezky“ by se ekonomika založená na farmaření rozhodně neobešla.

Obchod

Obyvatelé každé z vesnic se snažili vyrábět všechno co potřebovali doma, aby se tak vyhnuli nákladům a rizikům spojeným s tehdejším obchodem. I přes relativní izolaci jednotlivých vesnic a panství, určitá míra obchodu byla nezbytná, protože vše zkrátka v omezených vesnických podmínkách vyrobit nešlo a některé věci bylo nutné dovážet. Mezi takové komodity patřila zejména sůl, železo ale i specifické předměty jako např, mlýnské kameny. Obchod probíhal také s luxusnějšími komoditami určenými výhradně pro panskou rodinu nebo církev. Mezi tyto položky mohlo patřit vybrané jídlo, kožešiny, nebo předměty z drahých kovů a šperky. Páni často uzavíraly dohody s bohatými obchodníky, aby zajistily lepší a spolehlivější obchodní vztahy, což mělo pozitivní efekt na ekonomiku celé vesnici. Obchod mimojiné zajišťoval i informativní funkci, neboť obchodníci přinášely do vesnice zprávy ze světa, nové pracovní postupy a technologie.

Nemoci

Mezi velké a časté pohromy středověku patřili nemoci. Podvýživa, špatná a zanedbávaná hygiena a v zimě nízké teploty přispívaly k šíření a nemocí především mezi chudými. Nejnebezpečnější hrozbu představoval především mor známý po celé Evropě a Asii jako tzv. Černá smrt. Oproti městům poskytovala vesnicím jejich relativní izolace ochranu před šířením této nemoci, nicméně pokud se do vesnice tato nemoc nějakým způsobem dostala, její dopad byl vždy devastující. Důsledky epidemie pro ekonomiku vesnice jsou kromě vymírání a úbytku pracovní sály také narušení nebo úplný zákaz obchodu a obecně k poklesu pracovní morálky.

Nepřátelské konflikty

Nebyl by to středověk bez rytířů a častých válečných konfliktů. Ty měli velký vliv na ekonomiku vesnic zejména odchodem pracovní síly z vesnice a také spotřebou surovin, jež by za normálních okolností zůstaly vesničanům pro vlastní potřebu. Katastrofální dopad potom takovýto konflikt většího měřítka měl, pokud se odehrával přímo na území vesnice nebo v blízkém okolí. V takovém případě mohlo dojít k znehodnocení úrody, vyplenění nebo dokonce k destrukci a vypálení celé vesnice. Výjimkou na středověkém kalendáři nebyly ani nájezdy různých loupeživých tlup, které vyplenily, na co přišly.

Pánova vůle

Pán měl právo zasahovat do ekonomiky vesnice v podstatě, jak se mu zachtělo, neboť mu celá vesnice včetně jejích obyvatel patřila. Mohl zvýšit nebo snížit daně, odříznout obchodní trasy, uzmout si další část území nebo rovnou část produkce. Na druhou stranu moudrý pán dbal na své panství a v ideálním případě díky svým kontaktům a možnostem pomáhal místní ekonomice vzkvétat. Povaha pána vesnice byla jednou z definujících vlastností celkové vesnické ekonomiky a tak nebezpečí ale i nové příležitosti představovala jeho změna, neboť nový následník často nesdílel ideály starého pána a s nově nabytými statky se rozhodl naložit podle svého.

Obyvatelstvo

Dalším faktorem je struktura populace a její vlastnosti. V některých vesnicích mohou převažovat osoby v neproduktivním věku (děti, starci) nebo ženy, např. jako důsledek nedávného válečného konfliktu. Navíc ne všichni lidé jsou stejně schopní a stejně pracovití. Tyto faktory ovlivňují zejména velikost a kvalitu zemědělské a řemeslné produkce, rozsah obchodu, nebo spotřebu,

Výstupy

Vývoz

Všechna produkce vesnice zpravidla pokryla pouze potřeby místních, a často ani to ne. Nicméně v některých dobře prosperujících vískách docházelo k nadbytku produkce a rozmachu obchodu, povětšinou na krátké vzdálenosti se sousedními vesnicemi. Tradičně také docházelo k vývozu komodit raritních řemeslníku nacházejících se v dané vesnici. Např. ne v každé vsi nebyl švec, a tak mohl využít mezery na trhu a zásobovat botami nejen vesnici kde žil, ale i všechny okolní.

Daně

Každé panství muselo platit daně. Buďto šlechtě nebo přímo panovníkovy. Jen výjimečně šlo o platby penězi, častější bylo poskytnutí vojenských jednotek. V takových případech docházelo k odchodu pracovní síly z vesnice a často také k nucenému poskytování vlastních zásob.

Přetváření krajiny

Vznik a rozvoj vesnic vedl samozřejmě také k narušování a modulaci přírody. Ve středověku typicky docházelo k masivnímu odlesňování. Důvodem bylo hlavně zvětšení orné plochy a získání dřeva pro stavbu domů. Mezi další vlivy patří úpravy řečišť vodních toků, budování obchodních cest apod.

Zpětné vazby

Model ekonomiky středověké vesnice obsahuje několik hlavních zpětných vazeb a cyklů. Ekonomika celé vesnice je samozřejmě vázána na ekonomiky jednotlivých subjektů, ze kterých sestává, které ovlivňuje a oni zpětně ovlivňují ji. Ať už se jedná o pána nebo sedláka vždy se jedná o pozitivní zpětnou vazbu, kdy zlepšení individuálního prospěchu vede ke zlepšení prospěchu celku a naopak.

Prosperita vesnice má také podobný vliv na populaci vesnice, kdy platí, že pokud se ekonomice daří, produkuje nadbytek výroby a populace si může dovolit rozrůstat, což má opět pozitivní vliv na růst ekonomiky díky tvorbě nové pracovní síly. Tento trend bohužel zastavují nebo dokonce obrací vlivy jako válečné konflikty, epidemie nebo rozmary počasí.

Další podobný pozitivní cyklus je i mezi produkcí a obchodem. Zvyšování a tvorba přebytků produkce vede k růstu obchodů a zisk z nich následně opět motivuje k dalšímu zvýšení produkce.

Další pozitivní cyklus je mezi produktivitou zemědělské výroby a řemeslnickými výrobky, přičemž vyšší produktivita v zemědělství umožňuje více lidem zabývat se jinými činnostmi než obstaráváním obživy — většinou právě řemesly. Řemeslné výrobky následně usnadňovaly práci rolníkům a měly pozitivní dopad na produktivitu farmaření.

Z výše uvedených cyklů je zřejmé, proč celá ekonomika středověku stála na zemědělství, neboť základním cílem tehdejší ekonomiky bylo vyprodukovat dostatek potravin, a teprve při splnění této podmínky docházelo k rozvoji dalších ekonomických odvětví.

Model

Rovnovážný stav

Rovnovážný stav systému v ekonomice obecně znamená, že ekonomika ani neroste ani neklesá, nebo mírně kolísá okolo určité konstantní hladiny. V takovém případě dochází k vyrovnání produkce a spotřeby a konstantnímu počtu obyvatel (počet narozených = počet zemřelých). V kontextu středověké vesnice to tedy znamená, že je dosaženo ideálního využití dostupných přírodních zdrojů a pokrytí poptávky, a zároveň nedochází k růstu ekonomiky nebo rozrůstání vesnice. Takováto rovnováha může být samozřejmě narušena, a to jak negativně, tak pozitivně, např. sérií mizerných úrod nebo naopak objevením nerostného bohatství na území vesnice. V takovém případě dochází k rychlému růstu / pádu ekonomiky, avšak postupem času se většinou opět dostane do klidového režimu, tato nová rovnováha ovšem nemusí odpovídat té předchozí. K takovéto stabilní situaci ve středověku často docházelo, neboť zisk ekonomiky vesnice často nakonec skončil nevyužit v pokladně místního pána a vesničanům toho moc nezbylo.

Vlastnosti ekonomiky jako celku (Emergent properties)

Velmi pozoruhodnou vlastností středověkých vesniček je jejich velká samostatnost a soběstačnost. Na druhou stranu ale mezi obyvateli vesnice panovali velmi těsné vztahy a vesnice měli až komunitní ráz. Obchod a komunikace byly v té době obtížné a nákladné, a proto se vesničky snažily o co největší nezávislost na okolí. Obyvatelé vesnic byly zvyklí vyrábět takřka všechno vlastními silami: pole jim dalo jídlo, aby neumřeli hlady, les poskytl dřevo na stavbu domů a nábytku a v zimě je zahřálo a z lnu, vlny a kůže si dokázali utkat a ušít vlastní oblečení. V místním mlýně si namleli mouku, místní kovář jim ukoval, co bylo zrovna potřeba a pro vodu si došli do potoka nebo do studny. Každý ve vsi měl svoji jasně stanovenou pozici a funkci a díky sounáležitosti a směnnému obchodu tak všichni dohromady tvořili kompaktní a relativně soběstačný systém, jelikož byly zvyklý jeden druhému pomáhat a řešit obtížné situace společně.

Vesnice jako celek má také větší kupní sílu. Individuálně by rodiny neměli dostatek prostředků pro zakoupení nákladných komodit. Bylo tedy běžnou praktikou, že vesnice měla např. pouze několik kusů dobytka nebo nástrojů zakoupených složením prostředků více rodin, které pak mohli všichni zúčastnění střídavě využívat.

Další vlastností vesnice jako celku je její vojenská síla. Nejedná se sice většinou o nijak závratné hodnoty a určitým silám se sama neubrání, nicméně banda toulavých loupežníků si určitě k vyrabování radši vybere samotu někde u lesa než celou kompaktní vesnici.

Závěr

Ekonomika středověké vesnice byla ovlivňována mnoha faktory, její polohou, uspořádáním ale i charakteristikami majitele panství a vesničanů. Vesnice se povětšinou nacházela v ekonomické rovnováze, což znamená, že pokud nedošlo k mimořádným událostem byla populace stabilní a ekonomika produkovala přesně tolik, aby pokryla potřeby místních. Kromě toho lze identifikovat také několik vlastností jimiž se vyznačuje ekonomika vesnice jako celek. Mezi ně patří především schopnost pokrýt veškeré nezbytnosti tehdejšího života, na které by obyvatelé a rodiny individuálně nestačily.

--Xzelz06 (talk) 17:16, 24 January 2017 (CET)